Výstava, která se nebude znovu konat
Rijksmuseum, nizozemské národní muzeum umění a historie, otevřelo 10. února výstavu Vermeer. Je to první retrospektivní výstava Johannese Vermeera v historii Rijksmusea.
Představuje 28 Vermeerových obrazů ze sedmi zemí celého světa, což je nejúplnější přehled jeho díla.
Jediná předchozí monografická Vermeerova výstava v letech 1995 až 1996 byla uspořádána Národní galerií umění ve Washingtonu a Mauritshuis v Haagu. Téměř tři desetiletí se zvažovalo za hranicí možností, že se ještě někdy bude konat další přehlídka tohoto kalibru věnovaná výhradně dílu Vermeera. Všechna muzea uchovávající Vermeerovy obrazy je považují za absolutní vrchol své sbírky, a proto je jen zřídka půjčují do jiných muzeí. Je tedy bezprecedentní, že Frick Collection zapůjčila k vystavení mimo New York svá tři Vermeerova mistrovská díla: Paní a Služka, Přerušená hodina hudby, Důstojník a smějící se dívka. Mezi další vynikající díla patří nedávno restaurovaná Dívka čte dopis u otevřeného okna z Gemäldegalerie Alte Meister v Drážďanech a Sklenka vína z Gemäldegalerie v Berlíně. Světoznámá Dívka s perlovou náušnicí z Mauritshuis v Haagu bude vystavena do 30.3. a pak se vrátí do Mauritshuis v Haagu.
Mezi nejznámější díla patří Krajkářka z pařížského Louvru, Žena držící váhy z Národní galerie umění ve Washingtonu DC, Zeměpisec ze Städel Museum, Frankfurt nad Mohanem, Dáma píše dopis se svou služebnou z The National Gallery of Ireland. Návštěvníci spatří i obě dochované Vermeerovy krajiny Uličku v Delftu a Pohled na Delft.
Nynější výstava se připravovala 7 let. Zájem o výstavu předčil všechna očekávání, je prodáno 450 000 vstupenek. Otevírací dobu výstavy je prodloužena ve čtvrtek, pátek a sobotu večer do 22:00. Rijksmuseum oznámí 6. března další možnosti zakoupení vstupenek. Vstupenka na Vermeera stojí 30 E, do expozice Rijksmusea je zapotřebí další vstupenka za 23,5 E. „Poprvé v historii se podařilo soustředit tolik Vermeerových obrazů, z 37dochovaných obrazů vystavujeme 28. Je to výjimečná věc, která se již nebude opakovat. Vermeer nenamaloval mnoho obrazů. Jejich účinek je však nezapomenutelný. Ve světě, který na nás klade neustálé požadavky, klid a intimita jeho práce přivádí čas k zastavení. Děkujeme všem muzeím a soukromým sbírkám za jejich štědrost a za umožnění této mimořádné výstavy,“ řekl Taco Dibbits, generální ředitel Rijksmusea.
Johannes Vermeer se narodil 31.10. 1632 v Delftu a žil zde až do své smrti 15.12.1675. Vermeer vyrůstal obklopen obchodem svého otce-obchodníka s uměním a byl vychován jako kalvínsky reformovaný protestant. V roce 1653 se stal členem Cechu sv. Lukáše. V témže roce se oženil s Catharinou Bolnesovou, která pocházela z katolické rodiny. Není jisté, zda po svatbě konvertoval nebo ne. Z manželství vzešlo jedenáct dětí, z nichž čtyři zemřely v raném dětství. Na Vermeerově raném díle je patrné, že se mladý malíř vyrovnával s vlivy náboženské, mytologické a žánrové malby utrechtské školy, která vycházela z Carravaggia. Vermeer byl kromě malíře také obchodníkem s uměním. V letech 1662-63 a 1670-71 byl zvolen do čela cechu sv. Lukáše. V tomto období byl také jako znalec povolán do Haagu, aby posoudil pravost obrazů slavných italských mistrů, mj. Raffaela a Michelangela. Jeho dílo je nejlépe známé pro jeho klidné, introvertní interiérové scény, bezprecedentní použití jasného, barevného světla a jeho přesvědčivý iluzionismus. Na rozdíl od Rembrandta zanechal Vermeer pozoruhodně malé dílo 37 obrazů. Sedm Vermeerových obrazů má stálý domov v Nizozemsku: čtyři v Rijksmuseu, včetně Mlékařky a Uličky; a tři v Mauritshuis, včetně Dívky s perlou. Vermeer příliš netvořil ani v časech největší slávy, dobře však prodával. Když jej roku1663 navštívil v ateliéru francouzský diplomat Balthasar de Monconys, Vermeer mu nemohl ukázat ani jedinou vlastní práci, a tak zůstal bez zakázky. Proto se rozhodl vytvořit reprezentativní ukázku svého malířského umění. Alegorie malířství byla vzorový exemplář (dnes v KHM Vídeň), nebyla určená na prodej, autor si ji ponechal. Dle sdělení Rijksmusea nebylo možno obraz na výstavu zapůjčit, protože není tak pevný, aby mu transport neuškodil. Záhy po smrti upadl Vermeer v zapomenutí. Zájem o jeho dílo se probudil v 19. století a od té doby stále roste. Počátkem 20. století Vermeerovy obrazy kupovali američtí milionáři za astronomické sumy, takže je větší počet jeho děl vystaven v New Yorku a Washigtonu.
Rijksmuseem vydalo novou biografii „Víra, světlo a reflexe“ od Gregora J. M. Webera, vedoucího oddělení výtvarných umění Rijksmusea a jednoho z kurátorů výstavy. Kniha poprvé odhaluje plný vliv jezuitského řádu katolické církve na Johannese Vermeera, který byl vychován jako protestant.
Blíže k Vermeerovi
Již v lednu byla zahájena digitální verze Blíž k Johannesu Vermeerovi, která je dostupná všem milovníkům Vermeera na světě. Stephen Fry provádí online návštěvníky, aby prozkoumali umělcovu práci a osobní život. S využitím nejnovější dostupné technologie si návštěvníci mohou poprvé přiblížit ty nejmenší pigmentové částice v ostrých detailech prostřednictvím fotografií všech 37 Vermeerových maleb s ultra vysokým rozlišením. „Vermeer je milován po celém světě pro jeho mimořádný smysl pro pro světlo, styl a intimní interiér. Tyto vlastnosti ho povyšují nad ostatní umělce. Jen pohled na obraz vás tak nějak přenese do Holandska 17.století,“ vysvětluje Fry.
Výzkum
Před výstavou tým předních kurátorů, konzervátorů a vědců úzce spolupracoval na provedení nového výzkumu Vermeerových obrazů pomocí nejnovější dostupné technologie. Získané poznatky vrhají nové světlo na Vermeerův život a dílo, umělecká rozhodnutí a motivace pro jeho kompozice, stejně jako tvůrčí proces. Malíř vytvořil pouze jeden nebo dva obrazy ročně. V obrazech interiérů Vermeer povýšil všední situace a běžné denní činnosti do roviny meditativní. Jeho náměty nabízejí průřez holandskou společností sedmnáctého století, od zobrazení prosté dívky při práci (Mlékařka) až po scény ze života měšťanů v jejich prostorných domech. Jen zcela výjimečně maloval z okna svého ateliéru pohledy na město Delft.Vermeer na svých obrazech používal techniku pointillé, kterou dosahoval průsvitné tóny a odlesky. Hojně používal drahý pigment lapis lazuli. Výzkum Vermeerova obrazu Mlékařka pomocí skenovací technologie Macro-XRF a RIS, které byly nedávno použity při restaurování Noční hlídky od Rembrandta vynesl na světlo dva předměty na Vermeerově světoznámém plátně: držák na džbán a koš na oheň. Nejnovější skeny také odhalily to, co je zjevně podmalba. Tyto objevy odhalují pohledy na Vermeerovu tvorbu a jeho hledání zachycení klidné atmosféry, která charakterizuje jeho práci. Předpokládalo se, že umělec vytvářel své malé dílo velmi pomalu a vždy pracoval s extrémní přesností. Tento pohled je nyní revidován. Pod levou paží dojičky je vidět narychlo nanesená tlustá čára černé barvy. Tato skica jasně ukazuje, že Vermeer nejprve rychle namaloval scénu ve světlých a tmavých tónech, než vyvinul detail.
Podobný předběžný nákres v černé barvě je vidět na stěně za hlavou mladé ženy. Vermeer použil černou barvu k nakreslení držáku džbánů, ale dále je nerozvíjel.
„Technologický pokrok, který máme k dispozici přivede diváky stále blíže k tomuto nejtajemnějšímu a nejmilovanějšímu umělci všech dob,“ dodal Taco Dibbits.
Vermeerovv obrazy jsou prezentovány v prostorném prostředí Phillipsova křídla muzea. Výstava v 11 tematických sekcích přibližuje návštěvníkům Vermeera, každý obraz má dostatek prostoru a umožňuje tak plné soustředění. Design výstavy navrhl francouzský architekt a designér Jean-Michel Wilmotte. Sametový dekor expozice v intenzivní zelené, lilkové a modré čerpá z Vermeerových typických kompozic. V roce 2003 natočil režisér Peter Webber film o okolnostech vzniku Vermeerova obrazu Dívka s perlou. Hlavní role vytvořili Scarlett Johansson a Colin Firth.
Padělky
Obrazy Vermeera byly také často padělány. Proslavil se zejména Han van Meegeren, jeden z největších padělatelů v historii umění. NGP uspořádala před 2 lety výstavu Falza? Falza! Falzum Cizoložnice před Kristem, jeden z vrcholů výstavy Falza? Falza! kdysi oklamalo i Hermanna Göringa. Po válce se obraz našel v solném dole u Salzburgu. Začalo vyšetřování, kdo ho prodal a stopa vedla k Meegerenovi. Za kolaboraci mu hrozil vysoký trest. Nevěřili mu, že to namaloval, jeho falza měla posudky o pravosti od největšího znalce dr. Brediuse. Až když ve vězení namaloval dalšího „Vermeera“ uvěřili mu. Meegeren maloval na bezcenné obrazy ze stejné doby, ze kterých setřel původní malbu. Štětce měl z jezevčích chlupů, stejné, jaké používal Veermer. Používal výhradně barvy, které existovaly už v 17. století. Na výstavě byli i Učedníci z Emauz z Museum Boijmans Van Beuningen Rotterdam. Toto slavné falzum o rozměrech 118 x 130.5 cm z roku 1937 mělo být Vermeerovou ranou prací ovlivněnou Carravagiovým obrazem stejného jména.
Jaromír a Věra Hamplovi Foto: archiv Rijksmuseum