Všichni proti nové myslivecké legislativě: myslivci, vlastníci, ochranáři, a hlavně naše zvěř!

V Praze 10. září 2024

Poslanci budou na 112. schůzi projednávat novelu zákona o myslivosti. Se současnou novelou nesouhlasí myslivci, ochranáři a vlastníci pozemků. Myslivcům se nelíbí snížení výměry honiteb, navrhovaný systém stanovování výše odlovu zvěře a pokuty za nedodržení plánu odlovu. Ochranáři protestují proti nesmyslnému vybíjení zvěře. Vlastníci se brání znárodňování a rozhodování úředníků. Všichni dotčení jsou proti novele zákona o myslivosti. Vláda má rozhodnout o osudu zvěře, fungování mysliveckých spolků a vlastnických právech, ale výhrady všech zainteresovaných stran nechce slyšet. Rozhoduje o nich bez nich. Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ), myslivci, ochranáři a vlastníci pozemků oslovují politiky: „nehlasujte pro novelu zákona o myslivosti“, která může negativně ovlivnit, jak bude vypadat v budoucnu naše příroda.

ČMMJ podporuje odpovědné myslivecké hospodaření v ČR a proto nechce:

1.Snížení výměry honiteb z 500 ha na 250 ha

Práva vlastníků jsou nepochybně velmi důležitý aspekt. Rozumíme tomu, že vlastníci honebních pozemků nad 250 ha vidí v novele cestu, jak si moci na vlastních pozemcích hospodařit po svém, bez nutnosti hledání dohody v rámci honebního společenstva. V diskusích s vlastníky a hospodáři vnímáme nejčastější stížnosti ze strany vlastníků pozemků o výměře jednotek nebo několik málo desítek ha, kteří si stěžují, že mají problémy se škodami zvěří a nemůžou se domoci zastání. To je jistě špatně a je třeba to řešit, ale tyto problémy nevyřeší snížení min. výměry honitby. Naopak snížení bude kontraproduktivní.

Pro snížení škod působených zvěří je třeba komplexnějších opatření

„Dosavadní praxe mysliveckého hospodaření a problémy, které řešíme, jasně ukazují, že lov sám o sobě k systémovému snížení škod zvěří nestačí.„ komentuje Jíří Janota, předseda ČMMJ

Přes veškeré rekordní úlovky hlášené každým rokem nejsme schopni ulovit dost. Pro snížení škod působených zvěří je třeba komplexnějších opatření. Pouhý lovecký tlak bez koncepce vede jen k tomu, že se zvěř koncentruje v lokalitách, kde se cítí bezpečně, lokalitách odlehlých, v nepřístupném terénu apod., a dále se množí a samozřejmě také potřebuje přijímat potravu. Škody tedy pouze přesuneme do jiné lokality, kde však můžou být o to větší. Aby opatření proti škodám měla požadovaný efekt, je třeba uplatňovat lovecký tlak řízeně spolu s opatřeními, jako klidové zóny a pastevní plochy, intervalový lov atd. Pro takový způsob hospodaření ovšem potřebujeme dostatečný prostor, plochu a také konfiguraci krajiny a hranic honiteb. Už při současné min. výměře 500 ha je uvedení do praxe často problematické, protože vhodná lokalita pro zmíněná opatření zkrátka leží už „u sousedů“ a ti chtějí také lovit. V praxi vidíme, že je lze uplatňovat pouze v honitbách dostatečně velkých. Snižování minimální výměry honiteb ve vztahu ke škodám působeným zvěří v těchto souvislostech nedává smysl.

„Minimální výměra honitby 500 ha je již dnes na hraně možností mysliveckého hospodaření a neodpovídá biologickým potřebám zvěře.“ Uvádí Janota

2.Odmítá navrhovaný systém stanovovaní výše odlovu zvěře a sankce

Dnes si uživatel honitby vytvoří tzv. plán lovu, dá ho schválit zástupcům vlastníků (držiteli honitby), pokud oni plán odsouhlasí, tak státní správa myslivosti už jen dohlíží na jeho dodržení. Tudíž, výše a struktura lovu je v maximální míře v kompetenci držitele honitby, což jsou právě vlastníci.

Co se na myslivce, ale hlavně na zvěř chystá?

Ústav pro hospodářskou úpravu (ÚHÚL) lesa vytvoří oblast, asi jako kdyby sloučil dva okresy dohromady, provede hodnocení škod zvěří v lese, určí výši lovu a tu direktivně rozepíše na jednotlivé honitby. Vše od stolu, protože, jak uvedl zástupce této organizace na semináři 8.12. 2023 v Poslanecké sněmovně, nemají kapacitu hodnotit každou honitbu, natož každé katastrální území a už vůbec ne každý hektar. Zde se rozevírají nůžky mezi ideou (lov dle stavu prostředí), která je správná a praktickou realizací. Takže v čem je rozpor? Vlastníci se těšili, že budou buď s myslivci ze spolků nebo bez nich vykonávat právo myslivosti, dle své svobodné vůle a záměrů, že budou opravdoví svébytní ,, páni“ ve svých honitbách. Domnívali se, že si vyhodnotí např, že zajíců a srnčí zvěře chceme mít stejně nebo více, protože jsou z jejich pohledu nekonfliktní, prase divoké snížíme, protože působí škody na loukách a obilí a jelení zvěř taktéž snížíme třeba na polovinu stavu z důvodu ochrany lesa. Krásná idea a ono je to jinak, diktovat bude úřad a úřad bude rozdávat pokuty, pokud navýšený lov myslivec nebo vlastník – zemědělec (pokud má lovecký lístek a povolenku) nesplní. Ministerstvu zemědělství byl v minulých dnech předložena studie, která konstatuje, že stanovený propočet lovu v jednotlivých honitbách bude v řadě případů nesplnitelný a nereálný.

Stát bude rozdávat myslivcům pokuty. Co to způsobí?

Myslivci jsou stejná skupina lidí, jako dobrovolní hasiči. Je to dobrovolná činnost stejně jako každá jiná! Lidé ji dělají rádi, zadarmo, z vlastního přesvědčení, na svoje náklady. Myslivci obětují statisíce hodin volného času, zastupují stát a šetří mu tím finance. Místo toho, aby přišla od státu pro tyto lidi motivace nebo alespoň podpora, tak přichází demotivace. Jaký to bude mít dopad? Sníží se klesající počet myslivců, tím pádem nebude, kdo by lovil zvěř. Její počet se zvýší a tím i škody na polních a lesních porostech. Přitom v organizacích zřízených státem (LČR, VLS), honitbách školních polesí a národních parcích jsou zaměstnanci motivování nemalou finanční odměnou a materiální pomocí za odstřel zvěře. Dává Vám to smysl?

3.Odmítá nárokové povolenky pro vlastníky 30 ha

V dnešní době mají vlastníci veškerá práva. Mohou rozhodovat, zda ve svých honitbách budou hospodařit sami nebo honitbu pronajmou. V případě pronájmu si na základě smluvního vztahu mohou ochránit veškerá svá práva. Umožnění lovu vlastníkům, pachtýřům či osobám blízkým povede k narušení pojetí tradičního mysliveckého hospodaření v ČR. S možností, že vlastník honitbu pronajme a dále na základě zákona umožníme lov dalším lovcům, se nesetkáme v žádné ze zemí středoevropského regionu.

4.Vyjmutí řady druhů zvěře ze zákona o myslivosti a zařazení pod zákon č. 114/1992 Sb.

Vyřazením druhů, které nelze obhospodařovat lovem ze seznamu zvěře nad nimi uživatel honitby zcela ztratí kontrolu a také znemožní jejich případnou nutnou budoucí regulaci. Dnes má stát v ustanovení platného zákona možnost uložit myslivcům prostřednictvím § 36 a §39 opatření ke snížení stavů, popř. ke zrušení chovu. V navrhované podobě bude muset tento požadavek nejspíše podpořit finanční kompenzací. Rovněž se dá očekávat složitost ve vyplácení finanční podpory ze strany státu na péči o tyto druhy a úpravu jejich biotopů. V současné době probíhá na Ministerstvu životního prostředí vypořádání připomínek k novele zákona č.114/1992 Sb. Tato legislativní norma přitom společně se zákonem č. 246/2023 vůbec nereflektuje na problémy, které vzniknou s vynětím řady druhů zvěře ze zákona o myslivosti č.459/2001 Sb.

Vlastníci se brání znárodňování

Vláda učinila na svém zasedání dne 12. června 2024 počáteční kroky k uzákonění znárodnění práv vlastníků lesních a zemědělských pozemků. V rámci připravované novely zákona o myslivosti podnikla vláda pětikoalice legislativní kroky ke znárodnění práv vlastníků lesních a zemědělských pozemků týkajících se výkonu práva myslivosti.

Nález Ústavního soudu ČR

Vláda při svém rozhodování nerespektovala nález Ústavního soudu č. 49/2007 (část III. odst. 31), který konstatuje:

Základní principy mysliveckého zákona v prvé řadě musí respektovat potřeby zvěře, v druhé řadě zájmy chovu zvěře a teprve poté zájmy vlastníků honebních pozemků, nájemců těchto pozemků, myslivců atd.

Jak funguje současný zákon o myslivosti?

Současně účinný zákon o myslivosti je nastaven tak, že výkon práva myslivosti náleží vlastníkům

pozemků, kteří se sdružují do tzv. honebních společenstev. Honební společenstva jsou držiteli

honiteb, což jsou území, na kterých lze vykonávat právo myslivosti. Rozhodování vlastníků

pozemků v rámci honebních společenstev probíhá při hlasování na valné hromadě, kde se počet

hlasů jednoho vlastníka odvíjí od výměry vlastněných pozemků (každý započatý hektar = 1 hlas).

Dle základních demokratických principů je zřejmé, že o chodu honitby s výměrou např. 1000

hektarů nemůže sám o sobě rozhodovat vlastník, který v ní vlastní pouhých 30 hektarů pozemků.

Rozhodování je tak založeno na vzájemné dohodě, a především vůli většiny vlastníků.

Návrh novely zákona odebírá právo myslivosti vlastníkům pozemků a nově jej přiznává subjektům, které na pozemcích zemědělsky hospodaří!

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o největší možný stupeň demokracie, avšak ministerstvo

zemědělství pod vedením ministra Marka Výborného spolu s radikálně smýšlejícími frakcemi

navázanými na určité, byť nepočetné, lobbistické skupiny z řad moderních zemědělců, radikálních

lesníků a nestátních ochranářských organizací tohoto názoru nejsou. Do návrhu novely zákona o

myslivosti se tak dostal institut jako vystřižený z Hradeckého programu Komunistické strany

Československa z roku 1947. Konkrétně jde o to, že vládou schválený návrh novely zákona odebírá

právo myslivosti vlastníkům pozemků a nově jej přiznává subjektům, které na pozemcích

zemědělsky hospodaří!

Jak to bude vypadat v praxi?

V praxi by vše mělo vypadat tak, že pokud vlastníci zemědělských pozemků tyto pronajmou za účelem zemědělské výroby subjektu, který v rámci svého podnikání z pozemků čerpá dotace a generuje zisk, jsou navíc prostřednictvím honebního společenstva povinni tomuto zemědělsky hospodařícímu subjektu vydat i povolenku k lovu zvěře. Konkrétně se jedná o jednu povolenku na každých 30 hektarů pozemků.

Ad absurdum může nastat situace, že se nájemci pozemků zřeknou finančních náhrad za škody zvěří na svých pozemcích a ti samí nájemci si požádají o vydání povolenek k lovu v již pronajaté honitbě jinému subjektu.

Posílení práv vlastníků je pouhá fráze

Celá tato věc je o to více šokující, že Ministerstvo zemědělství podobná opatření deklaruje jako,, posílení práv vlastníků pozemků“. Veškerá odborná argumentace ze strany předkladatele zákona se smršťuje na pouhé fráze o programovém prohlášení vlády, se kterým jsou však navrhovaná opatření v přímém rozporu, případně jsou nekoncepční řešení omlouvána jako politická rozhodnutí.

Nemalá část hospodařících vlastníků v minulém týdnu odeslala otevřenou výzvu poslancům ve věci odmítnutí takto zpracované novely zákona o myslivosti.

Zásadní pochybení při tvorbě zákona

Posledním ze střípků do mozaiky arogance moci je skutečnost, že Legislativní rada vlády nedoporučila projednání novely zákona o myslivosti v předloženém znění z důvodu velkého množství nevypořádaných připomínek (přesto, že ministr Marek Výborný stále dokola tvrdí, že na novele je shoda zúčastněných stran), což bylo obejito sice zákonným, ale nestandardním rozhodnutím předsedy Legislativní rady vlády, a sice že Legislativní rada vlády se tímto návrhem již dále nebude zabývat a návrh bude posunut přímo do procesu schválení.

Paradoxy posílení práv vlastníků – rozhodování úředníků a sankce za nedostatečné vybíjení zvěře

Dalším příkladem, „posílení práv vlastníků pozemků“ z dílny ministerstva zemědělství je např.

odebrání rozhodovacího práva o počtu zvěře vlastníkům pozemků na vlastních pozemcích. Nově

bude tato pravomoc svěřena státním úředníkům, kteří mají vlastníkům pozemků od stolů kanceláří

(sami úředníci k tomu deklarovali, že není v jejich silách zjistit skutečný stav ve všech honitbách)

stanovovat, jaký počet zvěře je pro jejich pozemky nejlepší a v případě, že jej nedodrží, budou

vlastníci, případně uživatelé honiteb zvolení vlastníky, státem sankcionováni. Kvůli tomuto se mezi

zasvěcenými novému mysliveckému zákonu ne nadarmo říká ,, vybíjecí zákon“. Někteří radikálně

smýšlející lesníci se netají tím, že by rádi dosáhli stavu, kdy v krajině na plochu 100 ha bude žít 1

kus srnčí zvěře. V kombinaci se snížením minimální výměry honitby na 250 ha tak stojíme na prahu

absolutní genocidy volně žijící zvěře. Na tomto příkladu absurdita návrhu zákona přímo bije do očí

– 2 kusy srnčí zvěře na honitbu!

Spolu s ochránci nechceme nesmyslně vybíjet zvěř

Zvěř je naše národní bohatství a teď se chystá její nesmyslná likvidace

Zvěř v českých honitbách si díky zavedenému managementu a své kvalitě vydobyla světový věhlas,

přežila dvě světové války, dva totalitní režimy a nyní se za podivných okolností, pod zástěrkou

demokracie a za potlesku nepočetných skupin sledujících pouze své ekonomické zájmy, chystá její

likvidace ve jménu záchrany ,, úrody“ technických plodin a mnohde opět po starém vzoru

smrkových monokultur! Zvěř, která nezpůsobila kůrovcovou kalamitu, ani není odpovědná za stav

dnešní zemědělské krajiny, má být nyní obětována ve jménu minimalizace nákladů k řešení

problémů, za které mohou lidé.

Ochránci se připojují k ČMMJ a nesouhlasí s nesmyslným vybíjením zvěře

Odmítáme kvóty z ÚHÚL vzhledem ke zranitelnosti srnčí zvěře, ke ztrátám při střetu s vozidly,
k doposud obrovským ztrátám na mláďatech srnčí zvěře při sklizňových pracích v období kladení srnčat, vzhledem k ohrožení i zdravé srnčí zvěře v oblastech s již hojným výskytem vlka a rysa.

Tak zní část deklarace iniciativy Stop sečení srnčat.

„Výpočty výše škody způsobené na lesích vychází pouze z újmy na „dřevoprodukční funkci lesa“ a nezohledňují tzv. ostatní funkce lesa. Ty jsou však z hlediska ekosystémového významnější. „

Dodává Pavla Benettová, iniciátorka Deklarace zastání se srnčí zvěře

Ty jsou však z hlediska ekosystémového významnější. Velcí býložravci, mezi které patří i srnčí zvěř, mají z hlediska stability ekosystémů nezastupitelnou úlohu. Snaha o dosažení maximálního zisku v zemědělství i lesním hospodářství směřuje, v současné fázi vývoje lidské společnosti, k likvidaci velkých býložravců. Srnčí zvěř má v přírodě dost predátorů, před kterými je zcela bezbranná.

Výsledky Národní inventarizace lesů (NIL) jsou mnohdy propagandisticky zneužívány. Navíc jsou zkusné plochy vybírány schematicky a vyhodnocovány bez zohlednění místních vazeb a souvislostí. Vliv zvěře na veškeré dřeviny, včetně tzv. pionýrských a z hospodářského hlediska nevyužívaných, je prezentován jako poškození. Do výčtu poškození lesa jsou započítávány např. poškození bočním okusem, které ovšem nelze počítat ve finančním ohodnocení jako škodu působenou zvěří. Rovněž není nikde zmíněno, že cca 50% jedinců (převážně poškozených a nevyhovujících) je z porostu odstraněna během předepsaných výchovných zásahů v mladém věku.

Zákon chceme revidovat a upravit v souladu s přírodou a všech zainteresovaných stran!

Myslivost je potřeba posunout do 21. století správným směrem

Z Ministerstva zemědělství neustále zaznívají hlasy, že myslivost je potřeba posunout do 21. století.

Na tom se jistě všechny zúčastněné strany shodnou, méně však už na tom, zda tím správným

prostředkem k onomu posunutí jsou nástroje z přelomu 40. a 50. let minulého století.

Samo ministerstvo v posunutí myslivosti do 21. století zásadně selhává v tom ohledu, že laické

veřejnosti není schopno vysvětlit význam myslivosti pro stát a naši krajinu. V první řadě jde o to, že

myslivost je službou vykonávanou ve prospěch státu na náklady uživatelů honiteb. Zde stát využívá dobrovolnosti části občanů, myslivců ochotných nést na vlastní náklady odpovědnost za jeho zájmy.

Mýty a realita fungování myslivosti

Zásadním problémem je skutečnost, že jedna část laické veřejnosti má za to, že myslivci

jsou krvelační bouchalové, kteří zastřelí vše, co se v lese pohne a ta druhá část si naopak myslí, že

myslivci zvěř nedostatečně loví, a proto je přemnožená. Co z toho si vybrat? Dále je mezi veřejností

silně zakořeněno, že „příroda si pomůže sama“, což je pravdou, nutno ale dodat, že na drtivé většině

území ČR se nejedná o přírodu, ale o intenzivně využívanou kulturní krajinu, kde přírodní

mechanismy silně narušené lidskou činností zkrátka nefungují. Myslivost není pouhým lovem, s ní se pojí mnoho povinností, jako např. povinné myslivecké vzdělání (lovecký lístek, myslivecký hospodář, myslivecká stráž), držení a používání psů se splněnými náležitými zkouškami lovecké upotřebitelnosti, péče o zvěř v době nouze a tím snižování škod nejen na lesních kulturách, ochrana mláďat zvěře při sklizni zemědělských plodin, zlepšování poměrů v krajině zničené průmyslovým zemědělstvím, povinnost sanace zvěře usmrcené na silnicích nebo vlivem necitlivého používání chemických prostředků v zemědělství, atd.

Vydělávání mysliveckých spolků na prodeji zvěřiny je naprostý přelud

„Výkupní ceny zvěřiny ve výkupnách jsou na úrovni, že nepokryjí ani náklady spojené se samotným lovem a přímý prodej zvěřiny fyzickým osobám v podstatě neexistuje kvůli omezení legálně prodat pouze celý kus zvěře. Kdo z lidí bydlících v městském bytu si tak může pro svou spotřebu koupit celého divočáka nebo jelena?

komentuje Tomáš Pilík, člen mysliveckého spolku Nechvalice

Současný zákon má mechanismy pro snižování počtu zvěře, ale spíše zde hraje roli lidský faktor – nízké povědomí a nechuť něco řešit

Současný zákon o myslivosti obsahuje mechanismy ve prospěch vlastníků pozemků a zemědělsky a

lesnicky hospodařících subjektů ke snížení počtů zvěře v případě, že tato páchá škody na zemědělských a lesních kulturách. O těchto mechanismech však panuje nízké povědomí a možná i nechuť cokoliv řešit v prostředí, kde je právo obecně špatně vymahatelné na úrovni celého právního systému ČR. Toto však nevyřeší sebelépe napsaný zákon, ani vyhubení zvěře.

Zákon chceme revidovat a upravit v souladu všech zainteresovaných stran

Zákon o myslivosti je bezesporu nutné revidovat a vylepšit zejména ve věcech evidence ulovené

zvěře a zavedení digitalizace myslivosti. Tento proces by však neměl sloužit jako příležitost k

zavádění nekoncepčních opatření, která jsou výhodná pro několik málo konkrétních osob.

„Prozatím je změna zákona prováděna pod nátlakem subjektů sledujících jen své zájmy a po obcházení demokratických postupů.“ zdůrazňuje Janota