Oslava individualismu, který dává prostor i těm druhým. Výstava Osobní zóna nabízí pohled na současnou fotografii

Nostalgie, samota nebo voyerství. To jsou některá z témat, kterých se dotýká výstava Osobní zóna Ateliéru vizuální komunikace, který při Czech Photo Centre vede fotografka, pedagožka a kurátorka Štěpánka Stein. Slavnostní zahájení výstavy proběhne v úterý 17. 9. 2024, k vidění pak bude až do 6. října.

Přestože název Osobní zóna odkazuje na individualismus a svébytnost jednotlivých souborů, vystavovaná díla vznikala v dialogu, který je pro Ateliér vizuální komunikace klíčový. Tento dialog je pak patrný i mezi výslednými vystavenými soubory, které spolu komunikují, doplňují se, nebo naopak stojí proti sobě. Společně v tomto respektu plném individualismu nabízí 14 absolventů vhled do různých proudů současné (nejen) české fotografie.

Mezi vystavující patří Milan Arnošt, Zuzana Fajmonová, Jiří Kocián, Jitka Kozáková, David Krkoška, Tereza Kopelentová, Lukáš Procházka, Jana Mensatorová, Eva Mořická, Vendy Mlejnská, Sandra Sedlecká, Dita Valachová a Tereza Veselá.

Informace o vystavujících a jejich souborech:


Baskeťačky Milana Arnošta tvoří série portrétů hráček klubu HB Basket v Praze. „Jde o dívky, které nedávno úspěšně odmaturovaly, zahajují třeba vysokoškolské studium, stojí na prahu dospělého života – a přece pokračují ve hře,“ popisuje autor soubor, ve kterém se křehkost snoubí s fyzickou silou a tvrdou dřinou.

 

Zuzana Fajmová představuje svůj soubor Innerspace, ve kterém se věnuje ženám-umělkyním. Inspiruje se prací jednotlivých žen a snaží se proniknout do jejich nitra a tvůrčího procesu. Každá fotografie je navíc zasazená do ručně vytvořené fotografické scény.

 

Jiří Kocián se svým dílem Portrét 1 tradičně provokuje diváka a nutí ho přemýšlet nad zdánlivě jasným. „Studie ukazuje hlavu ženy. Musí jít o tragickou hrdinku nebo světici,“ komentuje autor. 

 

Jitka Kozáková se se svým cyklem Osamělý chodec vypravila do nočních ulic, aby v rozsvícených oknech zachytila příběhy, který dost možná vidí jen ona. 


„Libeň – zahrada mého dětství, mého dospívání. Místo pro dobrodružství, přátelství, nebezpečí, strach i odvahu,“ vyznává v sérii Zahrada lásku svojí rodné čtvrti David Krkoška. Skrz nalezená zátiší vypráví příběh svého dětství, ale i míst, která vlivem gentrifikace jednou dost možná zaniknou.

Stepanka Stein

ssteino@ncsu.edu