Ora et labora – expozice věnovaná klášteru sv. Jana Křtitele na Ostrově u Davle

V současné době má muzeum tři stálé expozice – Ora et labora, Historie těžby a zpracování zlata a Tramping a příroda dolního Posázaví. Historická část expozice s názvem Ora et labora seznamuje s nejstaršími dějinami Jílovska s hlavním přihlédnutím k dějinám Ostrovského kláštera a městečka na Sekance.

1. místnost

V první místnosti návštěvník shlédne vizualizaci možného vzhledu kláštera sv. Jana Křtitele na Ostrově u Davle v jeho románské i gotické stavební fázi a ideální podobu zaniklého středověkého sídliště na Sekance. Místnost doplňují archeologické nálezy z těchto lokalit. Ostrovský klášter byl založen knížetem Boleslavem II. Pobožným krátce před jeho smrtí 7. února roku 999 a již následujícího roku na vltavský ostrov poblíž soutoku se Sázavou přišla první řeholní komunita. Z mateřského kláštera v bavorském Niederaltaichu mnichy řehole sv. Benedikta přivedl opat Lambert, žák hildesheimského biskupa sv. Gotharda. Řádový konvent byl spolu s nejstarším chrámem původně budován ze dřeva a v této podobě přečkal více než jedno století. Až po ničivém požáru roku 1137 začala nákladná přestavba kláštera do kamenné románské podoby, která je ukončena až před rokem 1225.

Katastrofa pro klášter přišla v roce 1278, kdy byl zpustošen vpádem Braniborů po smrti krále Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli. Areál zůstal poté v rozvalinách. Až v samém závěru 13. století zahájil opat Heřman obnovu a dostavbu kláštera, nyní již v gotickém slohu. Práce zde pokračovaly po celé následující století a nezastavily je ani další pohromy, když je klášter roku 1381 znovu vypleněn a roku 1403 postižen požárem. Na samém počátku husitských bouří 10. srpna roku 1420 pak přitáhli ke klášteru na Ostrově pražští husité, po jeho dobití konvent zničili a mniši se rozprchli. Téměř dalších sto let se benediktinští opati snažili o obnovu života řeholní komunity, klášteru ale chyběla ekonomická základna. Ještě na sklonku 15. století se snažil vzkřísit řádový život na Ostrově opat Štěpán, ale po jeho smrti se další opat Jan roku 1517 definitivně rozhodl pro přenesení konventu do proboštství sv. Ivana ve Svatém Janu pod Skalou. Zde mniši regule sv. Benedikta zůstali až do zrušení kláštera císařem Josefem II. 7. listopadu roku 1785.

2. místnost

Ve sklepní místnosti nalevo se nacházejí architektonické zlomky z Ostrovského kláštera, kostra jednoho z ostrovských mnichů a model vlastního kláštera. Speciální pozornost je upřena na dlaždice, které byly vyráběny v dílně Ostrovského kláštera a patrně dováženy i na jiná místa v Čechách a na Moravě. Fotografická část v této místnosti pak seznamuje s archeologickým výzkumem této lokality v průběhu 20. století.

3. místnost

V třetí a závěrečné místnosti se nachází rekonstrukce klášterního skriptoria, dýmné jizby a především pak model vstupní části do areálu sídliště na Hradišťku u Davle v poloze na Sekance.

Toto sídliště městského typu vyrostlo po polovině 13. století na skalnaté ostrožně nad soutokem Sázavy s Vltavou. Bylo založeno na pravidelném půdorysu okolo hektarového tržiště, kterým zároveň procházela cesta spojující městečko s klášterem. Více než 60 pozemkových parcel s obytnými domy vytvářelo stavební podobu ekonomického centra kraje, městečka řemeslníků – kovářů, hrnčířů, slévačů i soukeníků, ale i obchodníků a směnárníků. Určité vazby mělo sídliště jistě i na hornický ruch v okolní krajině, kde se začínalo dolovat a rýžovat zlato.

Místo bylo opevněno příkopy a hliněnými valy, ty však brzo nedostačovaly a na jejich místě se v 60. – 70. letech začala budovat kamenná hradba, která již však nebyla dokončena. Roku 1278 bylo osídlení v poloze dnes zvané Sekanka zničeno při braniborském vpádu. Na rozdíl od kláštera měla tato událost pro městečko fatální důsledky. Po zničení Ostrovského kláštera husity roku 1420 a uklidnění poměrů po husitských válkách se právě Jílové stává novým správním, hospodářským i kulturním centrem celého kraje dolního Posázaví.

zdroj: Regionální muzeum v Jílovém