Luxus, wellness, porcelán – den v českých lázních

Výstava s tímto názvem, která se otevřela 1. dubna, vznikla ve spolupráci muzea Porzellanikon v Selbu s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze a Západočeským muzeem v Plzni. Je příspěvkem k Bavorsko-českým týdnům přátelství Selb-Asch 2023, které se konají v Selbu a okolí od května do srpna 2023. Výstava bude v pobočce Porzellanikon v Hohenbergu an der Eger otevřena do 15. října.

Více než sto ukázek porcelánu ze  sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze se stalo součástí výstavy, na níž je v Německu poprvé představen český porcelán 19. století. „Až dosud měl český porcelán v Německu pověst levného, obyčejného a masově vyráběného zboží. Tato výstava ukazuje jedinečnou kvalitu porcelánu od českých výrobců od roku 1792, tedy od počátku regionální výroby porcelánu. Vystavené exponáty svědčí o mimořádně vysoké umělecké a řemeslné zručnosti českých výrobců, pokud jde o technické, formální a zejména malířské ztvárnění porcelánu. Kvalita porcelánu si v ničem nezadala s výrobky velkých manufaktur. A touto kvalitou výrobci oslovovali i politickou a společenskou elitu Evropy, která porcelán z Čech oceňovala a nakupovala,“ uvádí německý kurátor Thomas Miltschus a Jan Mergl za UPM. Český porcelán byl v 19. století známý svými jemnými malbami a neobvyklými tvary, a proto byl ve vyšší společnosti velmi vyhledávaným zbožím. Uměleckoprůmyslové museum v Praze na výstavu zapůjčilo například Thunovskou jídelní soupravu z roku 1856, velký džbán na víno v novorenesančním stylu, který si pořídil německý císař Vilém I. při své návštěvě Světové výstavy ve Vídni v roce 1873, šálky, vázy, figurky, hlavičky dýmek a další porcelánové předměty z porcelánek v Klášterci, Březové, Slavkově a dalších. Z rozmanitosti prezentovaného užitkového a dekorativního porcelánu je třeba zmínit dvě dekorativní vázy, které vyrobila porcelánka Lippert & Haas v Horním Slavkově (Schlaggenwaldu). Vynikají sochařským designem, jemnými květinami, které zdobí tělo vázy a vynikající žánrovou malbou na přední straně.

Výstava je přístupná  široké veřejnosti se zájmem o kulturní historii, prezentace českého porcelánu totiž sází na zábavné vyprávění, kdy mohou návštěvníci zažít průběh lázeňského dne v 19. století. Provází je kočí dostavníku Wenzel Wolfert, který byl známý svými zábavnými jízdami a vozil mnoho slavných osobností. Hosté se během jízdy výstavou mohou setkat s císařem Františkem Josefem I. a jeho manželkou, císařovnou Sisi, a také s Johannem Wolfgangem von Goethem v legendárních českých lázních Karlových Varech, Františkových Lázních a Mariánských Lázních. Tato místa byla vybrána záměrně, protože se sem sjížděli lidé z celé Evropy, aby se zde léčili, ale také aby si užili společenský a mezinárodní ráz lázeňských středisek. V jejich blízkosti se nacházely porcelánky, protože svým kvalitním porcelánem chtěly oslovit bohatou klientelu, která lázně navštěvovala.

Prohlídka výstavy

Výstava je koncipována jako jeden den v českých lázních. Začíná proto ranní toaletou – mytím, česáním a oblékáním, hosté vstávali velmi brzo mezi 5-6 hodinou. Proč se říká toaleta? Vybavení na mytí si lidé vozili s sebou zabalené v ručníku. Francouzsky se ručník řekl toile, z toho vznikla toaleta. Po toaletě následovala pitná kůra, jsou zde 3 minerální prameny Koflíky mají velké hrdlo, protože se minerálka nalévala naběračkou. Z kohoutku si můžete natočit mlýnský pramen z Karlových Varů, z Františkových Lázní pramen František a do třetice pramen z Mariánských Lázní. Růžový koflík s nápisem Vivat Böhmen, nejstarší kus z klášterecké porcelánky je z roku 1794, originál je v Klášterci, zde je kopie. Dříve se pilo z kulatých kalíšků. Začátkem 20. století se objevil oválný tvar s krčkem. Bylo to kvůli tomu, že v Karlových Varech byly železnaté prameny a hosté by měly zuby žlutě zbarvené. Každý host měl svůj kalíšek uschovaný v recepci hotelu. Na výstavě jsou lázeňské pohárky, které si můžete namalovat a odnést domů či ponechat jako součást výstavy. Jedním z vrcholů výstavy je snídaňový servis, který roku 1851 objednal císař Ferdinand v porcelánce Thun v Klášterci. Po smrti císaře Ferdinanda ji zdědil císař František Josef I. a daroval ho své manželce Sisi, která jej používala ve Vídni. Císař Ferdinand tento servis proslavil, jako Ferdinandovu formu ho kopírovaly i ostatní porcelánky. Po snídani následovaly procedury, koupání v minerální vodě. Sisi měla podmínku, že voda nesmí být teplejší než 26 ⁰ C, vozila si sebou teploměr, který je vystaven. V dalších vitrínách obdivujeme velké vázy, které dělala již neexistující porcelánka v Březové u Karlových Varů (Pirkenhammer). Dnes se vše dělá strojově, tenkrát to byla ruční výroba. Váza se vypalovala až 15x, nelze najednou, každá barva chce jinou teplotu. Zlato (16 karátové) se vypaluje při 600 ⁰ C, je hodně citlivé na otěr. Kobaltový podklad se vypaluje při 1400⁰ C, každá barva dekoru má jinou vypalovací teplotu (1200- 1300⁰ C). S rozvojem fotografie jsou porcelánky schopné natisknout foto na porcelán. Po obědě chodili hosté na procházky. Na kolonádě byly krámečky. Sisi měla strážce, ovšem jen dva jí stačili, ti pak dostali vyznamenání od císaře. Dámy se několikrát denně převlékaly. Na výstavě je fotostudio kde si děti mohou zapůjčit oblečení pro foto na památku. Následuje porcelán k večernímu stolování. Po večeři se chodilo do klubu, divadel. Jednou z domén českých porcelánek byly dýmky s porcelánovou hlavičkou. Páni kouřili, dámy pili likéry. Zajímavostí je, že porcelánky v Klášterci a Nové Roli byli postaveny dle totožného projektu, a tak jsou stejné. Před svatbou je v Německu podobně jako u nás zvyklostí rozbíjení talířů pro štěstí. Na rozdíl od Čech se však nerozbijí jen jeden talíř, ale celý servis. V předvečer obřadu se koná neformální oslava, tzv. “Polterabend”. Během večera se rozbije porcelánové nádobí a pár musí společně ze země posbírat střepy. Používá se k tomu nepovedený porcelán. Krásná a nápaditá výstava vtipně spojující porcelán s lázeňstvím stojí za zhlédnutí. Po skončení výstavy v říjnu v Hohenbergu se v roce 2024 výstava přesune do muzeí v Praze a v Plzni.

Historie porcelánky Hohenberg.

Založením první porcelánové továrny v severovýchodním Bavorsku v Hohenbergu an der Eger položil Carolus Magnus Hutschenreuther základní kámen pro rychlý rozvoj regionu pro centrum německého porcelánového průmyslu po roce 1814.V roce 1982 bylo v Hohenbergu an der Eger založeno muzeum Porzellanikon a získalo místo v domě s tradicí: v bývalé vile ředitele rodinné společnosti C. M. Hutschenreuther. Roku 1995 byl historický dům rozšířen o moderní přístavbu ze skla a oceli na 2000 m². Dnes muzeum představuje kolem 10 000 exponátů a sklad ukrývá dalších více než 200.000 kusů.

Stálá výstava Porzellanikonu v Hohenbergu nabízí svým návštěvníkům, ať už mladým nebo starým, sběratelům, či zájemcům o design Cestu časem napříč historií porcelánu od 18. stol. do politického zvratu v roce 1989. Už jste někdy chtěli vidět nádobí, ze kterého se jedlo za času Augusta II. Silného? Poznáte ještě sváteční servis Vaší babičky? Vzpomenete si ještě, jak jste dlouho šetřili na jednu vázu, která se pak o Vánocích rozbila? V Porzellanikonu – Staatliches Museum für Porzellan v Hohenbergu– uvidíte mnoho nového, vzpomenete si ale také na mnoho detailů z Vaší vlastní domácnosti a ze stravovacích zvyklostí. V Porzellanikonu můžete vidět, co bylo vyrobeno v německy mluvících zemích, od doby, kdy Johann Friedrich Böttger a Ehrenfried Walther von Tschirnhaus 1708 poprvé v Evropě vyrobili porcelán.

Atraktivní inscenace, velké obrazy s použitím dnešních předloh i audiovizuální média a interaktivní mediální stanice názorně přiblíží porcelán a tehdy dominující chápání/vnímání času a života.

Vrcholem trvalé výstavy jsou porcelány z 18. století, jejichž hodnota a význam je ukázána na reprezentační kultuře a kultuře stolování. Obsáhlá sbírka šálků s portréty počínajícího 19. a 20. století zobrazuje významné osobnosti dějin. Předměty vypráví na veletrzích a výstavách napínavé příběhy. Jedna vitrína ukazuje umělecky zpracované lední medvědy z období secese z různých manufaktur Evropy. Tyto reprodukují zvířata v naprosté přirozenosti, jako by se pohybovala ve volné přírodě. Zastoupen je i míšeňský porcelán svým nejslavnějším modelérem a sochařem Kändlerem. Značka zkřížené meče je od roku 1731 značkou oficiální. Zajímavostí je, že pokud jsou meče překříženy mělkou drážkou jedná se o druhou kvalitu, v případě 2 drážek jde o 3. kvalitu. Poznáte to, pokud přejedete meče prstem. Prostřednictvím mediálních stanic získá návštěvník informace o historii, paletě produktů a značkách, více než 200 německých výrobců porcelánu okolo roku 1922. Výstavní plocha „zlatých dvacátých let“ zdůrazňuje pomocí propagačních plakátů a výkladní úpravy důležitost reklamy a pozitivní atmosféry doby. Prostřená tabule a skvostný porcelán přenese návštěvníka do tohoto období. Propagační film, napodobená dobově stylizovaná výloha, i tvarovaný a pestře vytvořený porcelán vás vrátí do doby Německého hospodářského zázraku padesátých a šedesátých let. V jedné inscenaci ze sedmdesátých let je ukázána jednak květinová úprava z porcelánu, jednak restaurační nádobí z Paláce republiky, Státního i Kulturního paláce bývalé NDR.

Výjimečné nabízí „Kabinet ojedinělostí“. Sem patří „Barttassen“ (hrníčky s knírkem) a „Mondglobus“ (globus měsíce), dále porcelán pro smetánku. Pro pány s knírem byly hrníčky speciálně tvarovány, aby si nenamočili knír. Nahlédneme do ateliéru Bjørna Wiinblada (1918–2006). Slavný dánský designér, malíř, grafik a všestranný umělec, zabývající se uměleckým zpracováním keramiky, stříbra pracoval v 60. letech pro firmu Rosenthal. Sběratelka Eva Heine podnikatelka z Karlsruhe shromáždila za 25 let sbírku víc jak 130 šálků. Šálky ukazují proměnu dekoračních stylů a forem od 18 století a rovněž historii technologií porcelánu. Zajímavostí je servis, na kterém je zobrazen obraz Dívka s čokoládou od švýcarského umělce Liotarda z roku 1744. Originál pastelového obrazu je v Gemäldegalerie Alte Meister, Drážďany. Tím skončila naše návštěva v Hohenbergu a pokračovali jsme do Selbu, o tom bude další článek.

Jaromír Hampl Foto: Porzellanikon, Jaromír Hampl