Jak to bylo, šéfe?: „Kuchař, který počítá kalorie, je jako prostitutka, která se dívá na hodinky.“ Zdeněk Pohlreich se vrací v nejlepší formě. Začínáme 2. května na Primě

Šéf se vrací. A s ním se můžete těšit na retrospektivní výlet po českých profesionálních kuchyních. Osm dílů. Osm národních kuchyní, osm kuchařů. A stále jen jeden šéf a jeho pohled na rychlou, efektní i efektivní kuchyni. Inspirujte se!

Jak to bylo, šéfe? To je otázka pro Zdeňka Pohlreicha v nové kuchařské show, která odhaluje nejen zákulisí pořadu Ano, šéfe!, ale také recepty atraktivních kuchyní různých koutů světa.

Jako rozcvičku, ještě před úvodními titulky, stihne Zdeněk Pohlreich připravit úvodní recept. Tedy vepřovou kotletu s grilovaným zelím a celerovým pyré. Pak už přizná, že se ho dodnes lidé ptají, jak to bylo s pořadem Ano, šéfe. A slíbí, že právě nyní se diváci dozvědí vše, co potřebují vědět.

Na začátek si připomeneme první restauraci, kterou Zdeněk navštívil. Jak sám říká: „Nečekal jsem zázraky, ale tohle mi vyrazilo dech.“ Zdeněk Pavlu Býčkovi, spolumajiteli The Eatery, vysvětluje, že se nakonec bojácné slečny dočkal a že si vzpomíná, jak měla skvělou propisku s krokodýlem. S Pavlem Býčkem se Zdeněk zná delší dobu, ovšem Pavel vzpomíná: „Jo, tehdy, když jsme se potkali, solidně jste mě poslal k šípku. Bylo mi osmnáct, končil jsem školu a sešli jsme se na jedné kuchařské výstavě. Tam jsem vám vyprávěl, jak se chystám do Anglie, do těch michelinských restaurací… A vy jste mi jen odpověděl: ,Takových už jsem viděl.‘ A odešel jste. Ale karma funguje a po letech – jsme tady a teď, spolu.“ Zdeněk dodává: „Je fajn být v restauraci s lidmi, kteří gastronomii takovou, jakou si ji pamatuji já, vlastně nezažili.“

Byl Zdeněk nervózní, když do restaurací vstupoval? To Pavla zajímá nejvíc. Zdeněk vysvětluje: „Nervózní jsem nebyl, spíš jsem byl naštvaný, že to vypadá, jak to vypadá. A z našeho natáčecího poprvé si vybavuju už jen ty základní věci: „Oblohy, chemické výrobky, umělé věci a kečup jako základní stavební kámen chuti, ze kterého přece slušní lidé nevaří.“

Jak se vaří dnes? Pavel vysvětluje, že v jeho podniku se vaří moderní česká kuchyně. Ze sezónních produktů. Navíc z levnějších druhů masa, ze kterých si lidé sednou na zadek, protože svíčkovou umí připravit každý.

Zdeněk se také přizná, že ho během natáčení šokovalo, jací lidé mohou provozovat restauraci. „Z hotelu jsem byl vycvičený, že by tam měli dělat normální lidi, s dobrým vybavením. To ale bylo také tragické. Třeba cedník. Na ten si pamatuju dodnes a smál jsem se tomu i při repríze…“

Zdeněk přizná, že si myslel, jak se v kuchyních současnosti bude jen dívat a poflakovat, ovšem Pavel ho zaměstnal filetováním.

Od koho Zdeněk nakonec uslyší: „Šéfe, děláš hezky, ale pomalu…“ A jaké další perličky padnou?

Zdeněk se vrací v nejlepší formě, na vybavení kuchyní ani úroveň znalostí si navíc nebude moci stěžovat. V každém díle Zdeněk Pohlreich představí jednu přední restauraci a jejího šéfkuchaře. Během přípravy menu se společně s hostiteli vrátíme k výrazným a charakteristickým situacím z pořadu Ano, šéfe!, které mají přímou souvislost s tématem rozhovoru kuchařů a zvolenou národní kuchyní. A to nejen formou vyprávění, ale také konkrétních ukázek z pořadu.

Jejich prostřednictvím se divák dozví nejen „drby“ z natáčení, ale také budou odhaleny časté nešvary, které se objevují v českém pojetí předmětné národní kuchyně. Nebudou tedy chybět oblíbená „bulvární“ témata, ale ani inspirace pro diváky.

Šéf na své působení v pořadu Ano, šéfe! vzpomíná takto: „Zajímavá doba, která změnila hodně v mém životě. Potkal jsem velikou spoustu zajímavých lidí a dozvěděl se i hodně o tom, jak se u nás žije a žilo. A taky jsem si uvědomil, že dobré jídlo je jedna ze skutečných životních kvalit.“