Hráči po 42 letech opět v Činoherním klubu

První premiérou sezóny 2024/2025 je hra Nikolaje Vasilijeviče Gogola HRÁČI. Tato inscenace nebyla vybrána náhodou. V roce 1982 ji v překladu Leoše Suchařípy nastudoval zakladatel Činoherního klubu(ČK), režisér Ladislav Smoček, a to s herci jako byl Josef Abrhám, Jiří Koder, Petr Nárožný či Jiří Zahajský. HRÁČI se poté uváděli na scéně ČK jako jeden z nejúspěšnějších kusů divadla téměř deset let, během kterých se zde odehrálo na 223 repríz.

Současná verze hry, kterou Gogol poprvé vydal v roce 1842, byla svěřena režiséru Lukáši Brutovskému, jenž přizval ke spolupráci herce Ondřeje Rychlého, Jana Hájka, Martina Fingera, Vasila Fridricha, Vladimíra Kratinu, Jakuba Burýška, Viktora Zavadila
a Jana a Jiřího Dlouhé. „Ondřej Rychlý se jako Icharev ocitá v obklíčení herců téměř o generaci starších. Zajímavá paralela je, že i ve skutečném prostředí tohoto divadla je Ondřej někdo mladší, kdo tady hostuje, přichází zvenku a potkává se s domácí ‚partou‘ Martin Finger, Jan Hájek a Vasil Fridrich,“ vysvětlil režisér Lukáš Brutovský, jenž shodou okolností hru HRÁČI inscenoval před osmi lety ve slovenském Martině.

Podruhé do stejné řeky ovšem vstoupil také herec Vasil Fridrich, který zde ztvárňuje postavu Krugela. V Hráčích se už totiž objevil, a to jako Utěšitel v režii Petra Svojtky v Městských divadlech pražských, která hru v hlavní roli s Michalem Dlouhým uváděla od roku 2008 také celých devět let.

Poprvé se v Činoherním klubu představili téměř osmnáctiletí synové herce Vladimíra Dlouhého Jan a Jiří (Alexej a Gavrilka). „Máme štěstí, že můžeme vidět v rámci zkoušení geniální herce, jak tvoří. Z toho se nejvíc učíme,“ poznamenal Jiří Dlouhý o příležitosti hrát v Činoheráku. „Je to tady hrozně příjemné. Menší prostor, kde se každý zná s každým a my jsme rádi, že nás vzali mezi sebe,“ dodal Jan Dlouhý.

Herci:

Icharev – Ondřej Rychlý, Utěšitel – Jan Hájek, Švochněv – Martin Finger, Krugel – Vasil Fridrich, Glov starší – Vladimír Kratina, Glov mladší – Jakub Burýšek, Zamuchryškin – Viktor Zavadil, Alexej – Jan Dlouhý, Gavrilka – Jiří Dlouhý

V hlavní roli Ichareva exceluje Ondřej Rychlý, jeho výkon graduje až do fantastického závěru, kdy zjistí, že byl sám podveden. Skvěle ho doplňují další herci. Výborně vykreslili hráče Martin Finger jako Švochněv, Vasil Fridrich jako Krugel, Vladimír Kratina jako Glov starší a Jan Burýšek v roli Glova mladšího. Přesvědčivý je i výkon Jana Hájka v roli Utěšitele a Viktora Zavadila v roli Zamuchryškina. Příjemným překvapením jsou výkony obou bratrů Dlouhých.

Tvůrci:

Režisér Lukáš Brutovský vystudoval režii a dramaturgii na VŠMU v Bratislavě, od začátků studia se intenzívně věnuje divadelní tvorbě, ať už jako režisér, autor nebo překladatel.

Hráče režíroval už v roce 2016 ve Slovenském komorném divadle v Martině, nyní v tomto divadle působí jako umělecký šéf. Podařilo se mu dobře vykreslit mužskou psychiku, ve hře nejsou ženské postavy. Režisér zároveň složil hudbu, místy trochu melancholickou, která zvýrazňuje představení. Minimalistická , moderní scéna Pavla Boráka je laděna v bílé barvě. Představuje pokoj v hotelu pouze s hracím stolem, židlemi, lednicí, která je jediná v černé barvě. Povedené kostýmy Markéty Sládečkové charakterizují jednotlivé osoby. Od Ichareva v elegantním obleku s vestou a kravatou až po Glova staršího v obleku s epoletami. Miro Dacho, Markéta Kočí Machačíková se ujali dramaturgie. Hraje se ve vynikajícím překladu
Leoše Suchařípy. Představení je bez přestávky. Nemá žádná hluchá místa, 1:40 hod uteklo jak voda.

Děj hry

Do hotelu v nejmenovaném městě přijíždí úspěšný falešný karetní hráč Icharev, aby si zahrál a otočil pořádné peníze. Už téměř měsíc vyhlíží svou příští oběť. Jen těžko se tedy může udržet, když zjistí, že v hotelu působí parta tří jiných hráčů. Ti ale možná hrají mnohem líp, než se na první pohled zdá. Co všechno je člověk ochotný vsadit a udělat pro výhru? S čím může počítat? Komu věřit? Jak moc se může spolehnout na své schopnosti? Jakou roli hraje náhoda? A jaká hra se vlastně hraje? Zmíněná trojice Ichareva při hře odhalí jako protřelého podvodníka a nabídne mu spolupráci při okrádání statkáře Glova a jeho syna. Icharev souhlasí. Nikdo z hráčů ale není po celou dobu upřímný, a tak vyjde najevo, že zmíněná trojice na Ichareva vše navlékla a okradla ho o velké množství peněz. Hra končí Icharevovou kritikou tří podvodníků, při které mu dojde, že je sám podvodníkem a nemá právo nikoho žalovat. Podvodníci oškubali podvodníka.

Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809-1852) bývá označován za zakladatele ruského literárního realismu; na jeho tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 19. století i mnoho pozdějších autorů. Jeho komediální hry REVIZOR, ŽENITBA a HRÁČI se řadí mezi divadelní klasiku. Práci na HRÁČÍCH Gogol započal pravděpodobně v letech 1835–1836, ale dokončil ji až později. Premiéru měla hra v Moskvě 5. února 1843, kde byla provedena spolu s Ženitbou. V Čechách byla poprvé hrána v Národním divadle 9. ledna 1885 V Alexandrinském divadle v Petrohradě se premiéra konala 26. dubna 1843 na benefičním představení N. I. Kulikova.

Mezi lety 1945 a 1989 vznikly v českých profesionálních divadlech jen tři inscenace. Nejvíce se uvádění HRÁČŮ rozmohlo až po roce 2000

Námět HRÁČŮ si Gogol nevymyslel, vytvořil ho na základě vyprávění a historek o široké škále figur a figurek různých typů podvodníků.

Činoherní klub je jediné divadlo u nás, které hru uvádí podruhé ve své historii. Méně známé je, že existuje i operní verze Gogolovy komedie. Autorem hudby byl významný skladatel Dimitrij Šostakovič. Práci nedokončil. Přesto se však opera uvádí, zpravidla v koncertním provedení.

úvodní snímek: Hráči Fridrich Rychlý Hájek Burýšek Finger.

Jaromír Hampl Foto: archiv Činoherního klubu