Debutové album ‘O Sole Mio Daniela Matouška
Natáčení italských populárních melodií je pro mladé tenory ustálenou tradicí, kdy všichni velcí tenoři tento rituál jaksi dodržují a předávají si tradici po generace. Daniel Matoušek však není pouze mladým pěvcem, na tomto unikátním albu se představuje i jako nadaný skladatel a aranžér písní.
Písně, které tak důvěrně známe třeba z nahrávek Luciana Pavarottiho, José Carrerase a Plácida Dominga (známých jako Tři tenoři), ale i v podání populárních interpretů, jako byl Elvis Presley, který v anglické úpravě nazpíval píseň ‘O sole mio. Album, v pojetí Daniela Matouška a orchestrálního doprovodu SOČRu pod taktovkou Jana Kučery vyznívá důvěrně, jako by to byla jeho niterná osobní zpověď.
Cesta k hudbě
Daniel Matoušek již jako dvouletý poslouchal u prarodičů nahrávky Tří tenorů a dalších zpěváků, na této hudbě doslova vyrostl. Když se začal aktivně věnovat hudbě kolem svých 12 let často se k písním a tenorům, které poslouchal v dětství vracel. Itálie, kolébka těchto písní je jeho druhým domovem, sám se naučil italsky.
Jak vznikl nápad na natočení písní
Vzniklo to v době covidu. Matouška oslovila Komorní filharmonie Pardubice, aby připravil a zrealizoval program na jejich silvestrovský koncert. Měl volnou ruku, a protože byl silvestr, nechtěl zpívat hodinu operní árie. Tak si vymyslel neapolské písně, které – ačkoliv jsou technicky náročné – se svou odlehčeností dost blíží populární hudbě. Byl to tenkrát trochu risk, protože šlo o zpěvákův první velký sólový recitál, a to ještě s takto netradičním programem. Ale mělo to obrovský úspěch a dirigent Kučera o pauze řekl: „To bychom měli natočit.“ A tak to dali dohromady.
Aranžmá
Písně slýcháváme v různých aranžmá. Každý zpěvák si to udělá po svém. Existují i originální nahrávky, které respektují autografy skladatelů. Ty jsou však psány pouze pro klavírní doprovod (musica da camera). Stali se z nich téměř lidové písně, na CD je jediná opravdu lidová píseň Santa Lucia. Matoušek studoval původně skladbu a dirigování, až potom se věnoval tenorovému zpěvu. Díky svým zkušenostem se skladbou se rozhodl upravit písně pro orchestr sám. Některé skladby jsou upraveny pro menší komorní a jiné pro velké orchestrální obsazení. V symfonickém podání napsal píseň Caruso, připsal k ní intermezza. Píseň Caruso napsal v roce 1986 italský skladatel a zpěvák Lucio Dalla. Skladatel napsal píseň v Positánu ve stejném domě, kde se Enrico Caruso narodil. Píseň je věnovaná jednomu z nejslavnějších světových tenoristů všech dob, Enricovi Carusovi. Píseň, která romanticky popisuje poslední dny života Enrica Carusa v Sorrentu a v Neapoli, s úspěchem do svých repertoárů zařadil mj. Luciano Pavarotti. Píseň Chitarra romana je upravena pro hlas a kytaru. V písni Santa Lucia Luntana zaznívají kromě zpěvu pouze smyčce a harfa.
Příprava na natáčení
Několik týdnů před natáčením zpěvák odjel na italský venkov nedaleko Cremony za klavíristou Eliem Scaravellou., který spolupracoval 30 let s Carlem Bergonzim a doprovázel i Luciana Pavarottiho. Týden spolu pracovali na provedení písní.
Na přípravě alba zpěvák pracoval 2,5 roku.
O Sole Mio
je známa neapolská píseň, kterou roku 1898 složil italský skladatel Eduardo di Capua (1865–1917) na slova básníka Giovanniho Capurry (1859–1920).
Text písně je napsán v neapolštině, kde „o“ znamená určitý člen, takže se skutečně jmenuje Moje slunce (a ne Ó moje slunce). Di Capua jí napsal při svém pobytu v Oděse a prý k ní byl inspirován nádherným východem slunce nad Černým mořem. Zpívá se v ní o tom, že slunce je nádherné, ale že zpěvák zná ještě jedno mnohem krásnější slunce, své slunce, a to je ve tváři jeho milé.
Píseň se brzy rozšířila do celého světa a mnohdy je omylem považována za lidovou. Proslavil ji zejména Enrico Caruso a dodnes patří do repertoáru proslulých tenorů (např. Benjamino Gigli, Mario Lanza, Giuseppe Di Stefano, Peter Dvorský, Luciano Pavarotti, Andrea Bocelli a další). Velký úspěch s její moderní úpravou (s anglickým textem It’s Now or Never) měl Elvis Presley.
Na albu plném italských a neapolských písní v Danielově podání se podílel pedagog a skvělý klavírista BcA. Ahmad Jafar Hedar. Za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu a pod taktovkou dirigenta Jana Kučery tak vzniklo unikátní dílo a splnil se dlouholetý Danielův sen.
Samotnému vydání předcházel křest alba, který se uskutečnil v prostorách Národního divadla. Kmotry tohoto debutového Danielova počinu byli operní pěvkyně Kateřina Kněžíková, hudební skladatel, textař, pianista a producent Ondřej Gregor Brzobohatý.
Křtu se zúčastnila také ředitelka konzervatoře, Mgr. Stanislava Lustyková, DiS. MBA.
Album italských a neapolských písní
Daniel Matoušek | tenor
Jan Kučera | dirigent
Ahmad Jafar Hedar | piano/zpěv
Barbora Kubíková | kytara
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Obsah CD:
1. Ruggero Leoncavallo: Mattinata
2. Vincenzo de Crescendo: Rondine al nido
3. Lucio Dalla: Caruso
4. Giovanni d’Anzi: Voglio vivere cosi
5. Stanislao Gastaldon: Musica Proibita
6. Napoletana: Santa Lucia
7. Salvatore Cardillo: Core‘ngrato
8. Enrico di Capua: ‘O sole mio
9. Gioachino Rossini: La Danza
10. Francesco Paolo Tosti: Ideale
11. Ernesto de Curtis: Non Ti scordar di me
12. Eldo di Lazzaro: Chitarra romana
13. Ermes Alessandro Mario: Santa Lucia Luntana
14. Francesco Paolo Tosti: ‘A vucchella
15. Francesco Paolo Tosti: Marechiare
16. Ernesto de Curtis: Torna a Surriento
Daniel Matoušek pochází z Ústí nad Labem. Na pěvecké technice v začátcích spolupracoval s Janem Vacíkem, Antoniem Carangelem, Evou Randovou a Jarmilou Chaloupkovou.
V současnosti je pod vedením Kateřiny Kněžíkové a Adama Plachetky.
V roce 2014 vystoupil poprvé v Národním divadle Praha v Příhodách lišky Bystroušky a od sezóny 2022/23 je zde stálým členem Opery.
V Národním divadle a na jeho všech třech scénách: Národní divadlo, Státní opera a Stavovské divadlo, debutuje v sezóně 24/25 jako Nemorino v Nápoji lásky, Don Ottavio v Donu Giovannim a v premiéře Pucciniho Manon Lescaut. Dále účinkuje ve významných rolích tenorového repertoáru, jako jsou Rinuccio, Tamino, Tybalt (Gounod), Dallandův Kormidelník, Beppe (Komedianti) a další.
V průběhu své profesionální činnosti postupně hostoval na všech českých operních scénách. V dnešní době hostuje hlavně v Národním divadle v Brno v rolích Mazal/Blankytný/Petřík (premiéra 2024 – Robert Carsen), Ferrando, Tamino, Nemorino, Fenton (derniéra jaro 24) a připravovaný debut Pucciniho Rodolfa.
Vedle české operní scény hostoval v několika německých a italských open air festivalech (např. Opera Classica Europa) a také ve Slovenském národném divadle v Bratislavě (Maria Stuarda, Perské noci) a Národném divadle Košice (Kouzelná flétna).
Zúčastnil se festivalu iSING v Číně v roce 2019, kam byl vybrán z 2500 zpěváků z celého světa. Účastnil se natáčení hollywoodské produkce připravovaného filmu – The Crow v režii Ruperta Sanderse (preméra srpen 2024).
Spolupracuje s předními orchestrálními tělesy a představil se v rámci hudebních festivalů, jako například Festival Český Krumlov, Smetanova Litomyšl, Janáček festival Brno, Špilberk festival, Wiesbaden Opera Europa Festival (DE), Cornuda Belcanto festival (IT) a další.
CD si můžete objednat v zásilkovém obchodě: www.radioteka.cz
Jaromír Hampl Foto: Radioservis, J. Hampl