David Friedrich 2024

Osudové rány v dětství

Caspar David Friedrich se narodil 5. září 1774 v Greifswaldu – tehdejším Švédském Pomořansku a dnešním Meklenbursku-Předním Pomořansku. Byl šestým z celkem deseti dětí manželů Adolfa Gottlieba a Sophie Dorothey (rozené Bechly) Friedrichových. Jeho otec, výrobce mýdla a svíček, se dožil 79 let (1730-1809), zatímco matka zemřela v březnu 1781 ve věku 33 let. To nebyla jediná těžká rána v dětství Caspara Davida Friedricha. V následujícím roce zemřela jeho nejmladší sestra Elisabeth na tyfus ve věku pouhých 20 měsíců. A 8. prosince 1787 se stala osudná nehoda, která podle tradice způsobila umělci doživotní trauma: jeho o rok mladší bratr Johann Christoffer se utopil, když se snažil zachránit Caspara, který spadl do vody.

Umělecké začátky v Greifswaldu a studium v Kodani

Jako hanzovní město má Greifswald univerzitu, na kterou bylo roku 1790 zapsáno kolem 60 studentů. Johann Gottfried Quistorp zde v té době působil jako univerzitní architekt a učitel kreslení a dával soukromé hodiny zájemcům z řad studentů a žáků, včetně tehdy šestnáctiletého Caspara. Quistorp ho nejen seznamoval s díly německých a světových umělců, ale také v něm probouzel zájem o přírodu. Navíc pastor Ludwig Gotthart Kosegarten, Quistorpův přítel, proslulý svým kázáním pod širým nebem na břehu Rujány, v nichž se spojuje víra a příroda, určil Casparův pohled na svět, podle něhož by umění mělo být prostředníkem mezi člověkem a přírodou.

Nakonec Quistorp zařídil, aby mohl tehdy dvacetiletý mladík studovat na Královské dánské akademii umění v Kodani, která byla na konci 18. století považována za nejpokrokovější akademii v Evropě a vyučovali na ní nejlepší dánští malíři té doby. Firedrich se zde učil práci s linií, kompozici světla a stínu a studoval krajinomalby v kodaňských sbírkách.

Přesun do Drážďan, zdokonalování techniky a první cesty na Rujánu

V roce 1798 se Friedrich přestěhoval z Kodaně přes Greifswald a Berlín do Drážďan, kde se na podzim zapsal na tamní akademii, aby pokračoval ve svém vzdělávání. Přestože byl následujícího roku poprvé zastoupen jako umělec na výroční výstavě drážďanské akademie, která byla považována za nejlepší v Německu, musel se živit jako malíř brožur.

Jeho první krajinomalby sépiovým inkoustem vznikaly od roku 1800. Tuto techniku, v níž motivy vznikají téměř výhradně gradací různých stupňů jasu, v průběhu let zdokonaloval, až ji nakonec mistrovsky ovládl. S vynikajícím smyslem pro proporce a perspektivu kreslil přírodní motivy a komponoval krajiny magické krásy, ale také plné pochmurné melancholie. Malování postav naopak nepatřilo k jeho silným stránkám; někdy dokonce požádal kolegu, aby je na jeho obrazech domaloval.

Na počátku 19. století se Friedrich opakovaně vracel do rodného Předního Pomořanska a na Rujánu. Jeho sépiové obrazy s motivy největšího německého ostrova byly vystavovány na uměleckých výstavách v Drážďanech a dobře se prodávaly. V roce 1805 se Friedrich dočkal prvního významného uměleckého úspěchu: za dva zaslané sépiové listy získal polovinu umělecké ceny Výmarských přátel umění.

Olejomalba, spor Ramdohr a přátelství s Heinrichem von Kleistem

Od roku 1807 se Friedrich stále více věnoval olejomalbě. Jeho první olejomalba „Kříž v horách“ (známá také jako „Děčínský oltář“) rozdělila o Vánocích 1808 umělecký svět v Drážďanech. Pruský komoří Friedrich Wilhelm Basilius von Ramdohr, přísný zastánce klasicismu, dokonce svou veřejnou kritikou poprvé v celé zemi vyvolal vášnivou debatu o uměleckém díle. Takzvaná Ramdohrova polemika vedla k zásadnímu sporu o romantické umění a pomohla malíři k jeho prvnímu proslavení.

V roce 1808 také začalo Friedrichovo přátelství s dramatikem Heinrichem von Kleistem, který v roce 1810 publikoval v Berlínských večerních listech svoji slavnou esej „Empfindungen vor Friedrichs Seelandschaft“ (Pocity před Friedrichovou mořskou krajinou) o obrazu „Mnich u moře“. „Je nádherné dívat se na nekonečnou samotu na břehu moře, pod zamračenou oblohou, na neomezenou vodní poušť,“ napsal Kleist. Díky této pozornosti a zakoupení dvou obrazů vystavených v Berlíně v roce 1810 pruskou královskou rodinou dosáhl Friedrich konečně průlomu k úspěchu.

Manželství, děti, profesura, nemoc a výstava v Hamburku

V roce 1816 se Friedrich stal členem Královské akademie umění v Drážďanech a začal dostávat stálý plat. Dne 21. ledna 1818 se 43letý Friedrich oženil s teprve 24letou Caroline Bommerovou, která se objevila jako postava otočená zády na řadě jeho obrazů. Na svatební cestě v červnu manželé navštívili Greifswald, Wolgast, Stralsund a Rujánu. V této fázi vytváří svá významná díla, jako jsou „Křídové útesy na Rujáně“, a na jeho obrazech se také stále častěji objevují lidé. 30. srpna 1819 se narodila jeho první dcera Emma Johanna. Když se však jeho přítel, drážďanský malíř Gerhard von Kügelgen, stal v následujícím roce obětí loupežné vraždy, Friedrichova díla byla stále pochmurnější a tajemnější. Jeho nejznámějším dílem z tohoto období je „Ledové moře“ (1824).

Druhá dcera Agnes Adelheid se narodila 2. září 1823, první syn, kterého pojmenoval po švédském králi Gustavu Adolfovi, 23. prosince 1824. Mezitím byl Friedrich 17. ledna 1824 jmenován mimořádným profesorem na Královské akademii umění v Drážďanech, ale zároveň jej postihla vážná zdravotní krize. V roce 1826 odjel na ozdravný pobyt na Rujánu – naposledy. V témže roce je Friedrich zastoupen na první výstavě hamburského uměleckého spolku třemi díly, mezi nimiž je i „Ledové moře“.

Friedrichova „tragédie krajiny“ inspiruje dodnes

Poslední období Friedrichova života je až do jeho smrti 7. května 1840 v Drážďanech poznamenáno dvěma mrtvicemi (1835 a 1837) a také změnou uměleckých epoch, kdy realismus v malířství nahrazuje romantismus. V roce 1830 navštívil jeho ateliér pruský korunní princ Friedrich Vilém a v roce 1833 byl zastoupen na třetí umělecko-obchodní výstavě v Königsbergu devíti díly, ale jeho sláva pomalu upadala. Dne 7. listopadu 1834 jej v Drážďanech navštívil také francouzský sochař David d’Angers – známý svou bustou Goetha, která je dnes v knihovně ve Výmaru – a vzdal hold průkopnickému dílu nejslavnějšího syna Greifswaldu: „Friedrich! Jediný malíř krajiny, který dosud dokázal pohnout všemi silami mé duše, malíř, který vytvořil nový žánr: tragédii krajiny“. To inspiruje pozorovatele děl Caspara Davida Friedricha dodnes.

DZT má zastoupení ve 25 zemích a řídí je ze své centrály ve Frankfurtu nad Mohanem. Bližší informace najdete v našem online tiskovém centru na www.germany.travel/presse.

Kontakt pro novináře:

Zastoupení Německé turistické centrály pro ČR

Jan Pohaněl

Václavské náměstí 40, Praha 1, 110 00