Cesta za bílým zlatem.

Po návštěvě výstavy českého luxusního porcelánu 19. století v muzeu Porzellanikon v Hohenbergu an der Eger jsme se přesunuli o 16 km dál do největšího evropského průmyslového muzea porcelánu Porzellanikon Selb. Muzeum sídlí v bývalé továrně Rosenthal. V 7 budovách na ploše 8000 m² tu najdete 3 muzea. Plně se dochovalo šest z deseti obrovských kruhových pecí, do kterých lze vstoupit.

Muzeum Rosenthal Značka porcelánu Rosenthal znamenala a stále znamená po celém světě luxus a nejvyšší úroveň stolování. Široké spektrum výrobků nejen z kategorie porcelánového nádobí, ale také designových prvků napříč více než 130 lety existence této značky prezentuje právě muzeum v Selbu. Továrna Rosenthal vyhořela v roce1986, město Selb chtělo objekt zbourat. Naštěstí ředitel Muzea z Hohenbergu přijel za starostou Selbu a dohodli se na záchraně budovy a zřízení Muzea ve staré výpalovnĕ (Altes Brennhaus). Rekonstrukce začala v roce 2005 a trvala 12 let. V roce 2017 byla výstavní plocha moderně a nezvykle znovu uspořádána na autentickém místě, v továrně Rosenthal v Selb-Plößberg, která byla uzavřena v roce 1969 a byly tu pak sklady. Z původních tří po sobě jdoucích kruhových pecí byla kompletně zrekonstruována první. Návštěvník jde „tunelem s logem“ do otevřeného prostoru 600 metrů čtverečních s impozantní pecí. „Tunel s logem“ zdobí speciálně navržená tapeta s různými značkami podlah Rosenthal z posledních 125 let, které se v průběhu času měnily. Na stěnách můžete sledovat celou časovou osu Rosenthalu od jejího založení až po současnost. Bohatství svých produktových inovací na pozadí kultury přebalovacích pultů mezi koncem 19. a začátkem 21. století prezentuje na netradičně řešených stolech. Vybraný umělecký porcelán lze naopak objevit ve speciálně navržených archivních skříních. Dalším designovým vrcholem je 44 oken. Barevné dekorace na skleněných tabulích září do expozice, když svítí slunce. Historická budova je proměněna v jakousi industriální katedrálu. K výstavě je k dispozici 152stránkový průvodce muzeem.

Historie firmy Rosenthal byl založen v roce 1879 jako rodinný podnik. Zakladatel Philipp Rosenthal přesunul svou malbu nakupovaného porcelánu z Werl v Severním Porýní-Vestfálsku do Selbu v Bavorsku, kde sídlil na zámku Erkersreuth. V roce 1891 se Philipp Rosenthal rozhodl, že se pustí do vlastní výroby. Za 25 let od svého založení Rosenthal zaměstnával 1200 lidí. Už tenkrát patřila továrna mezi nejmodernější na světě a je zajímavé, jakou pozornost věnoval Philipp Rosenthal svým zaměstnancům. Už v té době měli placenou dovolenou, zajištěné ubytování, mateřské školky a další výhody. Roku 1908 Rosenthal koupil porcelánku Thomas v Marktredwitz a v roce 1917 porcelánku Zeidler & Co. Vlastní umělecké oddělení na výrobu porcelánových figurek založil Rosenthal v roce 1910. Dosud měly tuto výsadu pouze královské továrny a Rosenthal se tak zařadil mezi nejprestižnější výrobce.

Manželka Philippa Rosenthala Mathilda zemřela v roce 1884. Roku 1916 se podruhé oženil s o 35 let mladší Marii a jeho láska k ní byla natolik výjimečná, že vytvořil porcelánový servis a pojmenoval ho po své ženě. Maria se stala nejprodávanější kolekcí Rosenthal a stále je jedna z nejvýznamnějších řad v dnešním sortimentu značky. Vzorem pro „Marii“ byl stříbrný čajový servis z doby kolem roku 1815, který si zakladatel firmy přivezl z Anglie. Klasicistní, polygonální základní forma je orámována jemným, jemně zakřiveným reliéfem z granátového jablka, který navazuje na biedermeierovské designové prvky. Právě obdélníkové úchyty a hranaté plochy se svou hrou světla a stínu dodávají této formě její nezaměnitelný charakter.

Roku 1934 byl Philipp Rosenthal, vzhledem ke svému židovskému původu, přinucen firmu opustit, zemřel o 3 roky později. Rodina, díky obchodním konexím emigrovala do USA. Až v roce 1950 se do společnosti se z exilu vrátil Philip Rosenthal mladší a začala slavná poválečná éra Rosenthalu.

Rosenthal studio-line vzniká v roce1961. Pod touto značkou navrhovalo a nadále navrhuje více jak 150 světových umělců, designéru a architektů. Jedinečné kolekce tvořili umělci jako Raymond Loewy, Walter Gropius, Tapio Wirkkala, Sebastian Herkner, Andy Warhol. V roce 1967 byla podle návrhu Waltera Gropiuse prvního ředitele Bauhausu postavena nová továrna Rosenthal am Rothbühl. Traduje se, že Philip Rosenthal se neodvažoval požádat slavného architekta o návrh. „Bylo by to jako pozvat papeže na křest mé dcery,“ řekl údajně majitel porcelánky. V témže roce byla dle návrhu W. Gropiuse postavena i sklárna v Ambergu. V roce 1969 Gropius, navrhnul i kolekci porcelánu TAC. Jméno je zkratkou bostonského designového studia The Architects Collaborative, jehož byl Gropius členem.  Spolupráce s milánským módním domem Versace pod vedením Gianni Versace začala v roce 1992. Po vraždě Giannina v roce 1997 převzala spolupráci jeho sestra Donatella Versace a typický designový jazyk má své nezastupitelné místo v sortimentu Rosenthal dodnes. Rosenthal se neomezil pouze na výrobu tradičního porcelánu, ale také rozšířil svůj sortiment o další luxusní produkty, jako jsou sklenice, stolní nádobí a dekorativní předměty.

Na konci 20 století celý porcelánový průmysl zažíval silnou ekonomickou krizi. Značka však v této době mohutně investovala do modernizace a automatizace továrny a díky tomu je dnes Rosenthal na světové špici ve výrobě porcelánu nejvyšší kvality.

V roce 1997 byla Rosenthal AG z 90 % vlastněna britsko-irskou skupinou Waterford Wedgwood Group. Rosenthal byl lídrem na trhu vysoce kvalitního porcelánu a skla v Německu. V roce 2000 společnost převzala značku Hutschenreuther a Hutschenreuther-Werk B v Selbu, která se zaměřuje na bohatě zdobený a malovaný design. Waterford Wedgwood Group zkrachovala roku 2008. V té době měl Rosenthal po celém světě kolem 1100 zaměstnanců. Rosenthal GmbH byla založena 1. srpna 2009 a je nezávislou součástí italské společnosti Sambonet Paderno Industrie (skupina Arcturus), která firmu koupila. Sídlo společnosti Rosenthal zůstává v Selbu. Rosenthalův archiv, sbírka asi 15 000 exponátů ze 130 let historie společnosti, zakoupila Oberfranken Foundation roku 2009 a je poskytována jako trvalá zápůjčka Porzellanikonu, Všechen porcelán a sklo Rosenthal jsou vyráběny výhradně v Německu.

Dále jsme navštívili Evropské průmyslové muzeum porcelánu Expozice ilustruje proces výroby od vzniku porcelánové hmoty přes vyndání odlitků z forem až po dekoraci. Jsou zde 2 stále funkční parostroje s trafostanicí i kotelna. Parostroje v r. 1926 přešly na elektrický pohon. Parní stroj běží denně. Pomocí pásů se poháněly drtiče a kolový mlýn. Pracovalo se 6 dní v týdnu 12 hodin denně. Pracovníci museli dávat pozor, aby je nezachytil pás. Kaolin se rozplaví vodou je lehký, živec se musí nadrtit. Živec se drtí v čelisťovém drtiči dále se mele v kolovém mlýně na velice jemné částečky. Do bazénů se dá 25% živce, 25 % křemene a 50 % kaolinu, přidá se hodně vody. V porcelánu může být maximálně 35% vody, tak se přebytečná voda odfiltruje. Rozdrcené střepy z vadných výrobků se dají použít do šamotové hmoty a na glazuru. Hmota se poté 3 měsíce skladuje, aby byla plastická, následně se rozemele na vakuovém šnekovém lisu. Dělají se dva druhy hmoty, které se liší podílem vody. Jedna je tzv. plastická a druhá tekutá. Z plastické hmoty se vyrábí všechny „ploché“ kusy porcelánu, které vznikají točením, proto se také tato hmota nazývá „tavírenská“. Používá se ve formě válečků. které se krájí ostrými strunami na nástroji zvanému harfa. Hmota se následně vytáčí. Na točící část stroje se položí sádrová forma a do ní vloží hmotu, která se formuje do požadovaného tvaru. Po vytočení hmota schne přibližně 1 den.

Tekutá hmota slouží pro výrobu produktů obsahujících dutiny. Vlévá do sádrových forem, které se skládají ze dvou až čtyř částí, podle složitosti výrobku. Po nalití se polotovar nechává ve formě schnout jeden den. První výpal-přežah je při 950 °C, pak se namočí do glazury (ze stejných surovin ale v jiném % složení). Pak následuje ostrý výpal při 1400°C.

Talíře se už netočí ale lisují pod vysokým tlakem. Na zakázku vám vyrobí talíř točením za 200 E. Zajímavostí je, že forma na vázy, konvice, hrnečky apod. se musí udělat větší. Modelář to musí propočítat, je to většinou okolo 14–16 % kvůli smrštění při výpalu. Začátek formulářePorcelán Bone China porcelánu vznikl v Anglii v polovině 18. století, kdy tamější výrobci hledali způsob, jak nahradit kaolin. Přidáním popela z kostí zvířat se podařilo vytvořit unikátní materiál Bone China, neboli kostní porcelán Muzeum ukazuje, jak před 100 lety vyráběl porcelán. Videa ukazují chod složitých strojů a umožňují pochopit jejich fungování.

Evropské muzeum technické keramiky Muzeum poutavou formou demonstruje široké využití keramiky pro technické účely a její význam pro současný moderní svět. Z porcelánu se vyrábí izolátory pro rozvod elektřiny, ponorné formy pro známé latexové rukavice, technická keramika brzdí i ta nejrychlejší sportovní auta, ukazuje svoje schopnosti v každodenním těsnění vodovodních kohoutků, čelí největším zatížením, jako například u kolenního nebo kyčelního kloubu. Porzellanikon toto ukazuje jedinečným způsobem.

Výstava „Vášeň pro porcelán“ ukazuje průřez výtvarnou tvorbou Helmuta Drexlera (*1927; †2016). 117 objektů vystavených na výstavě je uspořádáno podle základních technik, což dokazuje Drexlerovu velkou lásku k experimentování. Žádné dva kusy nejsou stejné, všude jsou nové kombinace, nové zajímavé efekty. Helmut Drexler ale nevyráběl jen jednotlivé kusy. Jako dekoratér se do povědomí širší veřejnosti dostal dekorem „Goldfeuer“ pro kolekci Rosenthal, řada dalších následovala. Porcelánové obrazy také dávají nahlédnout do všestrannosti jeho dovedností – od klasické květinové malby přes abstraktní design až po úplnou abstrakci.

Na muzeum si vyhraďte dostatek času, otevřeno je denně 10-17 hod. Více na https://www.porzellanikon.org/

úvodní snímek:Porcel-Muzeum-SelbLuftbild-SELB

Jaromír Hampl Foto: Porzellanikon, J. Hampl